Jak byste představil své letité zkušenosti v oboru pediatrie?

Během své praxe jsem prošel zkušenostmi práce na dětské klinice, na dětském oddělení, pak na ambulantním pracovišti. Pracoval jsem jak ve sféře státní, tak soukromé, a to jako sekundární lékař i jako vedoucí pracovník. Mými klienty byli pacienti čeští i zahraniční. Podílel jsem se na projektech, jejichž cílem bylo vybudování a následně zprovoznění dětského zařízení poliklinického typu.

Co Vás přivedlo do CMC?

V možnosti práce v CMC vidím velkou výzvu a tou je možnost práce ve více než dvě desetiletí zavedeném plně fungujícím zařízení, disponujícím pevnou organizační strukturou, které má jasnou vizi svého dalšího rozvoje. A na tomto rozvoji se s plným využitím svých odborných a organizačních zkušeností budu v další dekádě velmi rád podílet.

Jak se Vám v prostředí naší kliniky pracuje?

Pro svou práci jednoznačně preferuji možnost týmové spolupráce. Tato forma mi vyhovuje z pohledu možnosti pravidelných konzultací a kontaktu s ostatními kolegy – jak lékaři, tak sestrami. Týmová práce je pak z mého pohledu nevyhnutelně nutná pro možnost komplexní péče o dětské pacienty tak, aby měli co nejvíce vyšetření různými specialisty na jednom místě. Proto se mi v CMC pracuje velice dobře. Na nově plánované pobočce CMC budu na tento úhel pohledu klást mimořádný důraz, protože právě týmová spolupráce je základem úspěchu rodinné péče, která je naším cílem. 

Specializujete se na nějakou problematiku v rámci pediatrie?

Jsem v prvé řadě pediatr, v širším slova smyslu praktický lékař pro děti a dorost. Náplní mé práce je péče o dětského pacienta od narození do 18 let věku. A to jak na poli péče preventivní, jejímž cílem je pravidelně pacienta sledovat z pohledu jeho psychosomatického vývoje, tak z pohledu případných onemocnění vyplývajících s predispozic získaných po rodičích. Musím tedy zvládat celý rozsah dětské medicíny do určité hloubky na rozdíl od ambulantních specialistů, kteří se zabývají jednotlivými obory dětského lékařství do největších detailů. Výsledky jejich vyšetření pak skládám do uceleného lékařského pohledu na pacienta. V případě pacientů, kdy získám jejich absolutní důvěru, se do jisté míry podílím i na směřování další lékařské péče rodičů dětí, kteří se mi pak často primárně svěřují se svými problémy.

Máte za sebou letitou praxi – mění se podle Vás v průběhu let nějak zdravotní potíže u dětí?

Sledování trendů v nemocnosti v dětském věku je jedním ze základních úkolů zdravotnických orgánů státní správy – jak ve smyslu snižování počtu jednotlivých onemocnění v daném časovém období, tak počtu nových případů. Obecně lze říci, že zdravotní stav dětské populace v českých zemích je velmi dobrý a má zlepšující se tendenci, která je přímo úměrná kvalitě poskytované léčebně preventivní péče, možnostem kvalitní diagnostiky a léčebných postupů a prostředků. Jednoznačně jsou viditelné trendy v trvale nízkém počtu infekčních onemocnění jako důsledku očkování, a to jak povinných, tak nepovinných. Kvůli nárůstu počtu odsunovačů a odpíračů očkování se ovšem opět setkáváme s onemocněními, která se v posledních letech nevyskytovala, jako například s černým kašlem, spalničkami a příušnicemi.

Na druhou stranu jsme svědky trvale narůstajícího počtu dětí trpících některou z forem alergie – počínaje alergií na kravské mléko, atopickým ekzémem, pylovou alergií a konče bronchiálním astmatem mimo jiné jako daň životu ve znečištěném industriálním prostředí. Dále pak jsou to zvyšující se počty pacientů trpících poruchami imunity, a to včetně autoimunních onemocnění. Tato a další onemocnění zde ale vždy byla a budou i nadále přítomna.

Trápí v současnosti některé zdravotní neduhy děti častěji, než tomu bylo dříve?

Oproti minulému období narůstá počet dětí s poruchami koncentrace, dětí dlouhodobě stresovaných často nepřiměřenými nároky na vzdělání a sport, za kterými jsou často nenaplněné ambice jejich rodičů. Alarmující jsou narůstající počty dětí spadajících do kategorie CAN – tedy dětí ohrožených prostředím a dětí zneužívaných. V podvědomí většiny to jsou děti zanedbávané z důvodu sociálně-ekonomických. Je ale důležité uvědomit si, že do této skupiny zanedbávání patří též zanedbávání způsobené nepřítomností rodičů při výchově dětí z důvodu jejich zaneprázdnění v zaměstnání, přestože jsou děti ekonomicky často až nadměrně zajištěné. Schází jim však – se všemi důsledky – přítomnost a vzory chování jejich vlastních rodičů.

Panu doktorovi velice děkujeme za rozhovor a přejeme mu, aby ho práce v týmu CMC těšila.