Novodobým vynálezcem žvýkaček jako takových, je zmiňován Američan Thomas Adams – 1869. Ten využil materiál zvaný „chicle“, česky „čikle“ – již dávno před tím velmi populární mezi indiány. Čikle se získává ze středoamerického stromu zapota obecná nařezáním jeho kůry. Poraněním kůry totiž dochází k uvolnění přírodního bílého latexu, který je později vařen a výsledkem je právě čikle – základ přírodních žvýkaček dodnes.

V dnešní době trh nabízí nepřeberné množství různých produktů určených ke žvýkání. Jejich složení je rovněž velmi různorodé. „Aby žvýkačky mohly být považovány za „zdravé“, respektive zubům prospěšné, neměly by obsahovat jakýkoliv cukr, který může být bakteriemi metabolizován na, zuby poškozující, kyseliny. Proto žvýkačky obsahující xylitol, namísto klasického cukru a glukózového sirupu, jsou perfektní volba pro zdravé zuby. Jedná se o přírodní sladidlo, které má zároveň mnohem nižší kalorický obsah než klasický cukr (cukr = sacharóza – ta je tvořena dvěma druhy sacharidů, a to glukózou a fruktózou). Bakterie způsobující vznik zubního kazu ale nejsou schopné přeměňovat xylitol na kyseliny, a tak nedochází k poškozování zubů,“ vysvětluje MDDr. Zdeněk William Pelc, MBA, zubní lékař z kliniky Canadian Medical. Jedinou nevýhodou xylitolu je jeho laxativní (průjmový) účinek při vyšší konzumaci. Dalšími přírodními sladidly, která jsou vhodnou alternativou cukru, jsou sorbitol (výskyt v ovoci) a manitol (výskyt např. ve fících). Naopak, obsah aspartamu a acesulfamu draselného, jako syntetických sladidel, se nedá považovat za zcela vhodný zejména pro děti.

„Pravidelné žvýkání může mít svá pozitiva i ve smyslu zvýšeného slinění. To je způsobeno vytlačováním většího množství slin ze slinných žláz (podjazyková, podčelistní a příušní) právě vlivem pohybů žvýkacích svalů a jazyka. Slina má navíc protektivní účinky před vznikem zubních kazů – obsahuje mimo jiné i kalcium, lysozymy (enzymy ničící bakterie) a ochranné imunoglobuliny A,“ upozorňuje MDDr. Pelc.

„Na druhou stranu nelze žvýkačky považovat za náhradu perfektní ústní hygieny, kterou zaručuje pravidelné používání zubních kartáčků, nití, mezizubních kartáčků… Stejně tak není doporučováno nadměrné žvýkání u osob trpících na různá onemocnění čelistního (temporomandibulárního) kloubu,“ doplňuje MDDr. Pelc.

Žvýkání tedy nadále zůstává příjemným zvykem pro velkou část populace, prostředkem pro rychlé a efektivní zpříjemnění dechu po konzumaci aromatických potravin, ale třeba i jen k uvolnění stresu projevujícího se nočním broušením zubů a ranní ztuhlostí žvýkacích svalů.