Artroskopie ramenního kloubu
Článek03. 08. 2018 Ortopedie
Artroskopie ramenního kloubu se v posledních letech stala běžnou součástí ortopedické operativy. Tento výkon patří k technikám, které slouží k diagnostice a k léčbě jednotlivých postižených částí kloubu.
Nejčastějším důvodem operace je postižení šlach svalů rotátorové manžety (jejich roztržení anebo dráždění) a stavy po opakovaných luxacích ramenního kloubu. Operace tak dokáže vyřešit postižení nejenom uvnitř kloubu, ale také v jeho okolí.
Do ramenního kloubu se zavádějí artroskopické nástroje ze dvou nebo tří krátkých kožních přístupů. Samotný kloub a prostory kolem se naplní roztokem, a tím se zvětší vnitřní prostor. Pro operatéra se tak zlepší manipulační prostor pro zavedené nástroje. Pozice nástrojů je sledována pomocí endoskopické kamery. Operatér při zákroku pořizuje fotografie postižených struktur před a po provedení výkonu (např. po sešití šlachy) a vzniká tak obrazová dokumentace, která je po operaci poskytnuta pacientovi.
K rekonstrukci a sešití postižených částí ramenního kloubu (např. roztržené šlachy) se používají vlákna a kotvící materiál, který zůstává natrvalo v těle pacienta. V posledních letech se již nepoužívají kovové kotvy, ale kotvy z umělých kompozitních materiálů. Postižené části kloubu (např. šlacha m. supraspinatus) se pomocí kotviček s vlákny ukotvuje k místu, kde došlo k jejímu odtržení. Tímto způsobem lze ošetřit také labrum glenoidale, důležitou strukturu ramenního kloubu, která slouží ke stabilizaci ramena. Tento vazivový okraj jamky se trhá při vykloubení ramenního kloubu.
K artroskopii ramenního kloubu se nejčastěji přistupuje v těchto případech:
- Syndrom útlaku šlachy musculus supraspinatus
- Postižení svalů rotátorové manžety
- Artroskopická stabilizace ramenního kloubu
- Postižení šlachy m. biceps brachii
- Postižení akromioklavikulárního skloubení