Vážení pacienti, i přesto, že jsme byli nuceni omezit provoz, jsme vám stále k dispozici a nadále poskytujeme péči našim pacientům. Z bezpečnostních důvodů není možné se na kliniku dostavit bez předchozího telefonického objednání. Prosím, kontaktujte naši klientskou linku, která je plně funkční a připravena vám pomoci s vašimi požadavky. Více informací ZDE.

TESTUJEME NA COVID-19, pro informace volejte 222 300 300

Pohlavně přenosné choroby vyvolané viry

Článek

31. 07. 2018

Mezi pohlavně přenosné choroby vyvolané viry patří anogenitální bradavice, genitální opar a virus lidské imunodeficience (HIV). Pojďme se blíže podívat na specifika těchto onemocnění, jejich možnou léčbu a zejména prevenci.

 

Anogenitální bradavice

Anogenitální bradavice, odborně též condylomata accuminata, jsou kožním onemocněním zevního genitálu, hráze, konečníku, pochvy a děložního hrdla (u mužů penisu), vyvolané lidským papillomavirem (HPV). Tento vir je dnes považován za nejrozšířenější pohlavně přenosnou chorobu. V průběhu života se s ním setká přibližně 75­– 80 % sexuálně aktivních lidí. Existuje několik desítek typů tohoto viru, z nichž část je schopna u člověka vyvolat onemocnění. Ty méně rizikové (tzv. nízce rizikové typy) mohou u nakaženého způsobit právě anogenitální bradavice. Závažnější formou onemocnění, vyvolanou vysoce rizikovým typy, jsou přednádorové změny především děložního hrdla, ale i kůže zevního genitálu, pochvy či konečníku. Pokud nejsou tyto změny včas zjištěny a ošetřeny, může u nakažené osoby vzniknout zhoubné nádorové onemocnění.

 

Příznaky, přenos infekce a diagnóza

Anogenitální bradavice jsou povrchové milimetrové, někdy ploché, jindy květákovité, kožní výrůstky narůžovělé, popř. našedlé, barvy. Někdy mohou jednotlivé bradavice splývat až v několikacentimetrová ložiska. Onemocnění mohou doprovázet pocity svědění, pálení, zarudnutí či bolestivosti postižené oblasti. K přenosu infekce dochází nejčastěji v průběhu sexuální aktivity, vzácněji z matky na dítě při porodu, popřípadě tzv. autoinokulací, kdy se virus přenese např. z rozškrábané bradavice na nepostiženou kůži. Ke vzniku bradavic dochází obvykle za 3-6 měsíců (někdy ale až po letech) po nákaze. Diagnózu lze potvrdit při gynekologickém vyšetření, popřípadě odběrem vzorku tkáně a jeho vyšetřením pod mikroskopem (histologie).

 

Léčba a prevence

Možností léčby je dnes k dispozici hned několik, ať už ve formě lokálně aplikovaného krému (imiquomid) či roztoku (podophyllin, kyselina trichloroctová), popálení ložisek tekutým dusíkem (kryoterapie) nebo cestou chirurgického odstranění (seškrábnutí ložisek skalpelem či jejich odstranění laserem). O volbě ideální léčebné metody rozhoduje jak rozsah a průběh onemocnění, tak individuální přání pacienta. Před HPV infekcí a tedy i anogenitálními bradavicemi rovněž chrání dnes běžně dostupné očkování. Optimální ochrana je zajištěna, pokud se očkování stihne ještě před zahájením sexuálního života.

 

 

Genitální opar

Dalším častým virovým pohlavně přenosným onemocněním je genitální opar. Ten je vyvolán virem herpes simplex (HSV). Předpokládá se, že až 1/5 sexuálně aktivních lidí se virem nakazí, u většiny z nich však nákaza proběhne bezpříznakově a tak 8 z 10 nakažených o své infekci vůbec neví. Jsou známy dva typy viru herpes simplex. Typ 1 je obvykle spojen s výsevem oparu v oblasti obličeje, ale za určitých okolností (např. při orálním sexu) může být přenesen i na oblast genitálu. Typ 2 je v podstatě zodpovědný jen a pouze za genitální opar.

 

Příznaky, přenos infekce a diagnóza

Ačkoliv první nákaza virem probíhá často bezpříznakově, u některých nakažených dochází bezprostředně po nákaze k výsevu často mnohočetných drobných a obvykle velmi bolestivých puchýřků, může se objevit zvýšená teplota/horečka, bolesti kloubů a svalů. I po vymizení příznaků virus trvale v organismu přežívá a může tak docházet k opakovaným vzplanutím infekce. Recidivy mají však obvykle mírnější průběh. Zhruba polovina nakažených pociťuje na postižených místech před opakovaným výsevem puchýřků napětí, svědění a bolestivost (tzv. prodromy). Pokud užijí v tomto období antivirotické léky, obtíže velmi rychle ustoupí a často pak nedochází ani k výsevu puchýřků.

 

K potvrzení nákazy je nejvhodnější navštívit lékaře v době výsevu puchýřků, kdy je z nich možné provést stěr, a v laboratoři pak prokázat přítomnost viru. Vyšetření krve je méně průkazné a není tak vhodné k běžnému testování.

 

Léčba a prevence

Díky moderním antivirovým lékům je dnes k dispozici velmi účinná a velmi bezpečná (a to i při dlouhodobém užívání) léčba. V případě první nákazy virem léčba trvá 7-10 dnů, u recidivující infekce zpravidla jen 1-2 dny. Pokud k recidivám dochází příliš často, pak se doporučuje užívat antivirotika dlouhodobě. K recidivám jsou náchylnější osoby nakažené typem 2 HSV.

Nejvyšší riziko přenosu z nemocné osoby na zdravou je během prvních 12-18 měsíců. Proto se v případě, že jeden z partnerů trpí genitálním oparem a druhý ne, doporučuje používat první rok kondom, který sníží riziko přenosu asi o 50 %, stejně jako dlouhodobé užívání antivirotik.

 

Genitální opar v graviditě

Často diskutovanou otázku je onemocnění genitálním oparem v graviditě, protože HSV může mít velmi negativní dopad na zdraví dítě. Nejvyšší riziko přenosu z matky na dítě je v případě, kdy se žena poprvé nakazí v průběhu gravidity. Pokud již žena opar měla, tak je pravděpodobnost přenosu v průběhu těhotenství velmi malá, s výjimkou těch případů, kdy dojde k výsevu puchýřků v době porodu.

 

 

Virus lidské imunodeficience (HIV)

Již 35 let je znám virus lidské imunodeficience, který ve svém konečném důsledku způsobuje selhání lidské obranyschopnosti, onemocnění AIDS. Za tuto dobu se virem, který se kromě pohlavního styku přenáší krevní transfuzí (dnes zcela výjimečně), infikovanými jehlami či z matky na dítě během těhotenství, porodu a kojení, nakazilo celosvětově přibližně 76 milionů lidí.

 

Příznaky a přenos infekce

Z pohledu rizika přenosu viru při pohlavním styku je za nejnebezpečnější považován anální styk, významně méně genitální (zde je o něco vyšší riziko přenosu infekce z muže na ženu). Pravděpodobnost nákazy virem během orálního styku je obecně velmi nízká.

Samotné onemocnění probíhá v několika stádiích. Přibližně u poloviny nakažených se během 1. měsíce (2-6 týdnů) dostaví horečnaté onemocnění, někdy doprovázené kožní vyrážkou. Může se objevit zduření lymfatických uzlin, bolesti, hlavy, krku, kloubů, únava, průjem, noční pocení. Často pak onemocnění připomíná mnohem běžnější mononukleózu. I bez léčby příznaky postupně vymizí a nákaza přejde do tzv. asymptomatického (bezpříznakového) stádia. To může trvat řadu let. I když nakažený člověk žádnými vážnými obtížemi netrpí, virus se v těle dál pomalu množí a ničí jeho imunitní systém. Po celou tu dobu se může objevit nebolestivé přetrvávající zvětšení lymfatických uzlin různě po těle, minimálně však na dvou různých místech (tzv. perzistující generalizovaná lymfadenopatie). V závěru tohoto stádia se u nakaženého člověka začnou čím dál častěji objevovat opakující se infekce, opary, kvasinkové záněty dutiny ústní, jinak nevysvětlitelné horečky, průjmy, noční pocení, nemocný ztrácí na váze. To vše předznamenává přechod nákazy do její závěrečné fáze, onemocnění AIDS (syndrom získané nedostatečné obranyschopnosti), kdy imunitní systém je již natolik poškozen, že postupně přestává odolávat běžným i méně obvyklým infekčním onemocněním. U nakažených se v této době také objevují jinak vzácné typy zhoubných nádorů. Bez léčby nemocný během několika týdnů až měsíců umírá.

 

Diagnóza a kvalita života

I přes veškerou snahu a vědecký pokrok zůstává nákaza virem HIV nevyléčitelná. Na druhou stranu díky moderní protivirové léčbě může nakažený člověk prožít dlouhý a plnohodnotný život bez vážnějších zdravotních komplikací. Podmínkou je ale včasná diagnostika onemocnění, tedy ještě dříve než virus stačí významně poškozovat imunitní systém. Řada dnes dostupných krevních testů dokáže detekovat nákazu za 4-6 týdnů po přenosu. S jistotou lze vyloučit onemocnění při provedení testu za 3 měsíce od rizikové události. Proto při jakémkoliv podezření není vhodné s vyšetřením otálet. Další důležitou podmínkou je také správné a pravidelné užívání předepsaných léků, které bohužel často mají řadu vedlejších a nežádoucích účinků. Jejich vynechání ale může vést ke vzniku rezistence viru, a tím pádem i k selhání jejich účinku.

 

Smutným faktem je, že i přes veškeré široce dostupné informace, je riziko nákazy virem HIV podceňováno, popřípadě se řada lidí mylně domnívá, že onemocnění je vyléčitelné. Není a pravděpodobně ještě nějakou dobu nebude. Ačkoliv existuje účinná léčba, která ho dokáže na dlouhou dobu utlumit, není bez rizika, vedlejších účinků a dalších omezení. Proto i zde, víc než kde jinde platí, že prevence je stále nejúčinnějším nástrojem v boji s touto chorobu. Kromě dodržování pravidel bezpečného sexu se sem řadí i preventivní podání antivirotických léků (tzv. postexpoziční HIV profylaxe) u lidí, kteří byli potenciálně vystaveni riziku infekce (např. při poranění o infikovanou jehlu).

Fotogalerie

Články a novinky

Novinka

Opatření související s výskytem koronaviru COVID-19

Novinka

Léčebně preventivní péče o kojence a batolata v době mimořádných opatření

Novinka

Otevírací doba v období svátků a prázdnin

Novinka

Testujeme na koronavirus (COVID-19)

Novinka

Zkrácení ordinační doby na pražských klinikách

Novinka

Omezení provozu - pobočka Waltrovka

Novinka

Omezení příjmu nových pacientů na pediatrii

Článek

Vši: Jak s nimi zatočit?

Novinka

Otevírací doba o státních svátcích a prázdninách

Nechte si posílat novinky