Magnetoterapie je jednou z modalit fyzikální terapie, při které je organizmus vystaven působení pulzního magnetického pole o nízké frekvenci.

V buňkách a koloidních systémech těla jsou ionty, které jsou magneticky ovlivnitelné. Když tkáň vystavíme pulznímu elektromagnetickému poli, indukují se slabé elektrické proudy, které aktivují každou buňku.

Vlivem onemocnění se mění povrchový potenciál buněk oproti hodnotám ve zdravé buňce.

Ve tkáni, na kterou působí magnetické pole s vhodně zvolenými biotropními parametry, dochází k zvýšení aktivity na povrchu buňky, a to zvýšením jejího membránového potenciálu, a tudíž se vnitrobuněčné potenciály srovnávají.

Účinky pulzního magnetického pole na tkáň:

1. Zlepšením prostupnosti buněčné membrány ovlivňuje látkovou výměnu buněk a umožňuje rychlejší vstřebávání otoků (antiedematosní efekt), hojení kostních zlomenin i otevřených poranění kůže a podkoží (protizánětlivý efekt) a to jak u akutních, tak i chronických zánětů.

2. Pulzní magnetické pole omezuje přenos bolestivých vjemů z nervových zakončení do centrální nervové soustavy a tím ztišuje bolest (analgetický efekt).

3. Během několika minut navozuje rozšíření krevních cév v aplikované oblasti a tím zlepšuje prokrvení (vazodilatační efekt).

4. Uvolňuje napětí v kosterním svalstvu (myorelaxační efekt).

5. Posiluje imunitní systém (regenerační a detoxikační účinek).

6. Harmonizuje vegetativní nervový systém.

Magnetoterapie není návyková a nemá známé vedlejší účinky. Pacient při aplikaci necítí žádné negativní vjemy. Magnetické siločáry pronikají všemi tkáněmi těla rovnoměrně, pacient se nemusí svlékat, nevadí sádrové obvazy, a překážkou nejsou ani zavedené kovové implantáty, které jsou v dnešní době již neferomagnetické.

Magnetoterapii indikuje rehabilitační lékař - individuálně, po exaktním stanovení diagnozy a vyloučení kontraindikací.